Možno sa to na prvé počutie alebo čítanie nezdá, ale Zlatá minca, nezávislá súťaž hodnotiaca a oceňujúca prácu subjektov poskytujúcich finančné služby a produkty vrátane poisťovní, investičných spoločností i firiem vyvíjajúcich softvéry pre finančníkov pôsobiacich nielen na Slovensku je naozaj zlatý projekt. Nie, nejde len o geniálny názov, táto súťaž funguje každoročne už neuveriteľných 18 rokov a je na slovenskom finančnom trhu unikátnym, špecifickým a stabilným zlatým aktívom.
Za súťažou stojí jej neúnavný zakladateľ a organizátor Jiří Ščobák, s ktorým som mal česť a aj radosť porozprávať sa 24. októbra po slávnostnom večere spojenom s udeľovaním ocenení 18. ročníka Zlatej mince.
Jiří, v prvom rade blahoželám k excelentnému výkonu, moderovať viac než dvojhodinové odovzdávanie cien naozaj nie je prechádzka ružovou záhradou…čo by ste zaželali svojmu dieťaťu, Zlatej minci k osemnástinám?
Aby jí veřejnost na Slovensku začala víc sledovat, protože je to užitečná věc, může to pomoct a spousta lidí, kterým by mohla pomoci, ji aktivně nesleduje. Stejně tak mám nekomerční FB skupinu Fórum Zlatá minca, a tam si myslím, že přitom, jaké starosti a problémy lidé na Slovensku mají, by bylo užitečné, kdyby lidi o tom čím víc věděli.
Skúsme sa poohliadnuť do histórie Zlatej mince, najprestížnejšej, nezávislej, rešpektovanej a dovolím si tvrdiť, že v našom stredoeurópskom finančnom rybníčku unikátnej súťaže. Ako si spomínate na prvý ročník, ktorý ste usporiadali pred 18-imi rokmi? Bol to ťažký pôrod?
Ano…vzniklo to tehdy tak, že jeden člověk přišel s myšlenkou udělat takovéto hodnocení, on měl návrh, že sežene partnery a já zorganizuji soutěž. On partnery nesehnal, já jsem realizaci soutěže a vyhlášení dvakrát odkládal a nakonec napotřetí jsem je udělal. S tím, že jsem věděl, že tam budu mít finanční ztrátu, ale musel jsem to udělat, pokud jsem si chtěl udržet dobré jméno v očích těch, kterým jsem to již komunikoval.
Takže napriek ťažkému pôrodu ste to dotiahli až do 18-ky – klobúk dolu a blahoželám. Pretože nielen podľa môjho osobného názoru, ale aj v odborných kruhoch rezonuje to, že Zlatá minca je excelentná a výnimočná záležitosť. Poodhaľme našim akčným čitateľkám aj zákulisie organizovania Zlatej mince, poodtiahnime trošíčku oponu a skúsme zhrnúť, koľko práce sa skrýva za tým, čo každoročne vyvrcholí slávnostným odovzdávaním ocenení Zlatá minca.
Je to intenzivní v období, kdy se Zlatá minca řeší. V reálu poslední čtyři týdny jsem přes víkendy pracoval od rána do večera a i většinu večerů.
Jiří, ak dovolíte, skúsme trošíčku súkromnejšie: ako sa cítite ako rodený Pražák žijúci v našej krajine od roku 1993, už sa považujete za Slováka?
Ano, když hraje hokej Česká republika a Slovensko, fandím Slovensku.
Náš rozhovor vedieme tak československy, prezraďme, prosím našim čitateľkám aj dôvod, prečo aj po 30-ich rokoch života na Slovensku stále hovoríte česky. Nepýtam sa to vyčítavo, naopak, dôvody vášho rozhodnutia považujem za unikátne a z môjho pohľadu milovníka čistoty jazyka aj za hodné nasledovania…
Když jsem přišel na Slovensko, tak jsem potkal dva Čechy, kteří tady žili nezávisle na sobě 20 let a oba míchali češtinu a slovenštinu tak hrozně, že se to nedalo poslouchat. Zkoušel jsem mluvit slovensky, hovoril som po slovensky s maďarským prízvukom a priatelia ma uprosili, nech im neprzním rodný jazyk. (smiech) Takže ono je lepší, když tu mluvím česky, přičem zajímavé je, když jsem přišel na Slovensko, měl jsem deprese z toho, že zde mluví všichni velmi spisovně. Protože slovenština nemá slang, jako například v Praze se vyskytuje pražský slang, kdy lidé zatahují…máte nářečí, ale neexistuje slang, čili mně připadalo, že všichni mluví strašně spisovně a snažil jsem se mluvit spisovně taky. Zajímavé je, že když dnes potkám nějakého Čecha, který mně poslouchá, tak on není schopen přijít na to, odkud jsem. (smiech)
Takže táto metóda vám zafungovala a mluvíte česky tak spisovně, že ani Čech nepozná, že ste rodený Pražák…ja to vnímam veľmi pozitívne, pretože aj to opačné garde je úplne bežné: keď sa Slováci presťahujú do Česka, sice sa usilujú mluvit, ale je to v drvivej väčšine prznenie českého jazyka…
Já jsem toho odpůrcem a jsem za to, že když je Slovák v Čechách, že by měl mluvit stále slovensky…
Presne tak, neprzní češtinu a okrem toho mu všetci rozumejú…
Oni se Slováci dokáží naučit češtinu docela snadno, ale pro nás tím, jak je slovenština měkká, tak je těžší na výslovnost.
Nie je tajomstvom, že ste na Slovensku našli svoju životnú lásku, vašu manželku, s ktorou vychovávate spoločne tri dcéry. Robia vám radosť tak, ako vaša štvrtá, dnes už dospelá 18-ročná dcéra Zlatá minca?
Nepřemýšlím nad tím, jestli mi dělají moje dcery radost. Prostě jsou to moje dcery, mám je rád…Já jsem třeba nikdy nepřemýšlel nad tím, jestli mám některou z mých dcer radši, mám ke všem stejný přístup. A nemyslím si, že se dá porovnat Zlatá minca a mé dcery…ale je pravda, že Zlatá minca má 18 let, takže je teoreticky dospělá… (smiech)
Dovolím si bez preháňania tvrdiť, že ste nielen činorodý, ale vskutku renesančný človek, okrem Zlatej mince máte široké spektrum rôznorodých záujmov, možno koníčkov: filmové umenie, tanec – nielen klasický, latinskoamerický, ale najmä square dance, zoológia, akvaristika, archeológia, história, evolúcia, cestovanie, fotografovanie a tak ďalej…Ktorá z oblastí vašich záujmov je vášmu srdcu najbližšia? Alebo je to taký dobre namiešaný a vyvážený mix?
Je to vyvážené, ale dívejte se na to takto: zoologie mně baví proto, protože první kniha, kterou jsem v životě přečetl byl Život lvice Elsy od Joy Adamson. V devíti letech jsem dostal knihu Dějiny psané kamenem, která byla o archeologii a antropologii. Tancuji a učím tancovat square dance přes 30 let, takže to je moje asi nejvýznamnější hobby. Na československé filmové databázi komentuji filmy 14 let, ale od pěti let například umím dost dobře plavat. A poslední dva roky celkem intenzivně plavu, tohle léto jsem zaplaval 153 kilometrů za 3 měsíce…Plavu i v zimě v neoprenu na otevřené vodě, na jezeře, plaval jsem i v noci, plaval jsem i v dešti. Můj sen je přeplavat kanál La Manche. Takže i sport, ale těžko by se mi říkalo, co je pro mně priorita.
Jsou to všechno věci, které tak nějak patří do života, i ten sport je třeba, i ta kultura… Moje výhoda je v tom, že můj dědeček měl absolutní hudební sluch, kdysi dávno pracoval v bance a v roce 1948 ho vyhodili z banky a mohl pracovat už jenom manuálně. Ale protože měl absolutní hudební sluch, tak doma organizoval taneční a pěvecké kroužky pro dospělé i pro děti. Moje matka pracovala celý život v kultuře, vystřídala několik divadel, byla dlouhá léta na kulturním domě na Praze 3 a skončila na Ministerstvu kultury, kde rozhodovala o tom, co bude národní kulturní památka a co nebude.
Nejstarší dcera, které je 25, vystudovala v Londýně ilustraci, žije a tvoří tam, mladší dcery maí 15, jedna se dostala na gymnázium, druhá začala na střední škole dizajnu studovat animaci. Je prostě užitečné, když děti vytáhnu do galerie a je jedno, jestli je to v Bratislavě nebo ve Vídni. Ony chodili po Albertině dvě hodiny a prohlíželi si obrazy od Moneta po Picassa…já se na to díval a říkal jsem si, že tady žádní lidé jejich věku ani nejsou…Kolik dětí zvládne si takhle projít ve Vídni výstavu umění?
Takže vy ste to nasávali od detstva a viedli ste k tomu i svoje deti…
Ano, plavání, kultura, ale i turistika, můj otec a moje máma byli horolezci…
Tradičná záverečná Míšina klíčová otázka: čo vám v poslednej dobe urobilo radosť?
(Smiech) Řeknu, co mně doufám udělá radost: když teď uděláme přílohu k výsledkům Zlaté mince, která půjde do různých médií a bude obsahovat dostatečné množství inzerátů a vydělám nějaké slušné peníze…takže v tomto směru jsem velice povrchní. (Smiech).
Za rozhovor srdečne ďakuje Ján Schneider, člen odbornej poroty Zlatá minca
Foto: Zlatá minca, archív Jiřího Ščobáka, titulné foto: – Jiří Ščobák Zlatá minca 2023
